KORTIKOIDY a fóbie z jejich užívání. Je třeba se obávat vždy?

Kortikoidní léky jsou v medicíně používány už desítky let. Jejich schopnosti potlačovat zánět, přehnané imunitní reakce a alergické projevy se využívá při zvládání celé řady akutních stavů ale i chronických onemocnění. Kvůli jejich negativním vedlejším účinkům, které se projevují hlavně při dlouhodobém užívání těchto léků, si vysloužily neblahou pověst, která je předchází a je častou příčinou strachu z jejich užívání. V tomto článku bych vám chtěla pomoci nakouknout pod pokličku a ukázat vám, kdy jsou obavy na místě a kdy jsou naopak často přehnané.

Co jsou kortikoidy?

Kortikoidy jsou syntetická analoga tělu vlastních steroidních hormonů – kortikosteroidů, které se nám tvoří v kůře nadledvin. Tělu vlastní kortikosteroidy rozdělujeme na mineralokortikoidy, které ovlivňují hlavně metabolismus minerálů a glukokortikoidy, které ovlivňují zejména látkovou přeměnu. Glukokortikoidy jsou důležité pro zvládání stresu, tlumí některé zánětlivé a alergické reakce. Mezi glukokortikoidy řadíme hormon kortizol.

Kortizol je nepostradatelný pro udržení stálosti vnitřního prostředí, především v zátěžových situacích. Jeho nedostatek nebo naopak nadbytek má závažné důsledky, které se projevují ve formě různých nemocí. Díky kortizolu dokáže naše tělo reagovat na změny přicházející z vnějšího prostředí. V zátěžových situacích zvyšuje hladinu krevního cukru a také krevní tlak, abychom měli dostatek energie a zůstali v pohotovosti. Kortizol reguluje v organismu metabolismus cukrů, tuků a bílkovin a má protizánětlivé a imunosupresivní účinky (potlačuje imunitní reakce).

Kortikoidy jako léčiva

Syntetické kortikoidy odvozené od kortizolu mají v medicíně poměrně široké spektrum indikací. Používají se především v léčbě astmatu, některých kožních onemocnění, při těžkých alergických reakcích, revmatoidní artritidě, zánětlivých či autoimunitních onemocněních, a při různých šokových stavech. Imunosupresivního účinku glukokortikoidů se využívá také po transplantacích, kdy je žádoucí imunitu nějakou dobu potlačovat, aby naše tělo transplantovaný orgán nevyhodnotilo jako „cizí“ a neodmítlo jej.

Kortikoidy v kožním lékařství

Kortikoidní masti, krémy, gely, lotiony nebo pěny jsou v kožním lékařství využívány hojně. Jejich protizánětlivého účinku se využívá především k podchycení akutních vzplanutí ekzému a lupénky, mírnění projevu zánětu jiných kožních zánětlivých onemocnění nebo alergických projevů.

Je pravdou, že kortikoidy obecně mají neblahou pověst kvůli známým, avšak mnohdy špatně interpretovaným nežádoucím účinkům zahrnujícím kožní atrofii, strie, sekundární infekce, zarudnutí exponovaných míst. Ty se projevují hlavně po dlouhodobějším užívání těchto přípravků, případně při jejich nesprávném používání.

Pokud jsou dodržovány správné zásady jejich použití, vyskytují se nežádoucí účinky spíše vzácně a mají mírný charakter. Projevují se jako lokální pálení a svědění či suchost pokožky. Citlivější jsou rizikové partie se slabší rohovou vrstvou pokožky jako je obličej, loketní a podkolenní jamky. Náchylnější k nežádoucím projevům jsou malé děti a starší pacienti.

Proč jsou ze strany dermatologů kortikoidy tak častá volba, když nějaká rizika přeci jen hrozí? Protože při správné diagnostice, volbě léčiva a správném používání stále převažují benefity pro pacienta nad možnými riziky. Navíc výhodou kožních kortikoidních přípravků je jejich rychlý protizánětlivý účinek, kdy pacient většinou pocítí rychlou úlevu od svědění, otoku a zarudnutí.

Jediným volně prodejným kožním kortikoidem je mast Hydrokortizon, jinak je výdej všech kortikoidních krémů a mastí vázán na lékařský předpis, což už samo o sobě vypovídá o tom, že pro správnou léčbu s minimem rizik pro pacienta je zapotřebí odborná diagnostika a správný výběr účinné látky. Kortikoidy určené ke kožní aplikaci se rozdělují do čtyř skupin podle síly jejich účinku, tedy na slabě účinné, středně účinné, silně účinné a velmi silně účinné.

Inhalační kortikoidy k léčbě astmatu

Astma bronchiale neboli průduškové astma je chronické onemocnění charakterizované záchvatovou dušností vznikající na podkladě náhlého zúžení průdušek. Příčinou je chronický zánět průdušek, který zvyšuje reaktivitu dýchacích cest na různé podněty a zevní vlivy jako je infekce, fyzická námaha, chlad nebo emoce.

Inhalační kortikoidy jsou lékem volby většiny případů nekontrolovaného astmatu pro svůj silný protizánětlivý účinek. Úkolem kortikoidů v tomto případě je potlačovat zánět a zvýšenou reaktivitu průdušek. Astma sice neléčí, ale tlumí jeho symptomy. Jsou tzv. úlevovou terapií.

I u inhalačních kortikoidů přesto, že se jedná vlastně o lokální terapii, bychom měli být připraveni na možný výskyt nežádoucích účinků, které mohou být lokální nebo systémové. Lokální jsou typické hlavně v oblasti úst a hltanu a jsou charakteristické drážděním jazyka a hrdla, případně přemnožením kvasinky v této oblasti. To se projevuje bělavým povlakem dutiny ústní a jazyka. Prevencí je správná technika aplikace a vyplachování úst vodou po každém použití.

Vzhledem k tomu, že se inhalační kortikoidy v určitém množství vstřebávají do krevního oběhu, je potřeba počítat s jejich možnými systémovými nežádoucími účinky. Jejich spektrum je téměř stejné jako u perorálních kortikoidů, projevy jsou však slabší a řidší.

Nosní spreje s kortikoidy

Silného protizánětlivého účinku kortikoidů se využívá také k léčbě alergické rýmy, kdy jsou využívány v podobě nosních sprejů. Zde působí snížení otoku nosní sliznice, snížení sekrece a podráždění. Výhodou je jejich minimální vstřebávání do krevního oběhu a s tím související minimální výskyt systémových nežádoucích účinků.

Jednorázově podávané systémové kortikoidy

Jsou-li kortikoidy podávány systémově, tedy vnitřně, mělo by to být pouze po omezenou dobu. V některých případech stačí dokonce i jednorázová aplikace vysoké dávky. Jedná se o různé anafylaktické reakce a šokové stavy, kde může být podání kortikoidů i život zachraňující.

Při akutní jednorázové aplikaci nemá podání kortikosteroidů žádnou kontraindikaci a nedochází až na výjimečné případy k žádným nežádoucím účinkům. Významné vedlejší účinky se začnou obvykle vyvíjet až po podávání trvající týden a déle. Proto není v těchto případech na místě se nežádoucích účinků obávat.

Nežádoucí účinky dlouhodobě perorálně podávaných kortikoidních léků

Vedlejší účinky kortikoidů užívaných vnitřně jsou hlavním důvodem toho, že je pacienti často odmítají a mnohdy ani nezačnou užívat. Je potřeba ale zmínit, že závažnější vedlejší účinky se projevují až po dlouhodobějším užívání v řádu týdnů.

Je potřeba zdůraznit, že kortikoidy neléčí příčinu onemocnění, pouze tlumí jejich projevy. Lokální aplikace kortikoidů v podobě krémů, mastí, gelů nebo sprejů do nosu je za předpokladu správného dodržování zásad pro jejich použití spojena s minimem systémových nežádoucích účinků, neboť se dostávají do krevního oběhu jen v minimálním množství. Naopak u dlouhodobého užívání vysokých dávek kožních nebo perorálních kortikoidů je výskyt nežádoucích účinků pravděpodobný. Benefity, které léčba pacientovi přináší, by však vždy měly násobně převyšovat rizika s léčbou spojená.