Antibiotická léčba. Jedni se jí dožadují, druzí odmítají. Problémem jsou některé mýty a nedostatek informací.

Lidstvo používalo v jisté formě antibiotika už tisíce let před objevením penicilinu. Už staří Řekové využívali plesnivý chléb a následně vyrobenou kaši z něj k léčbě zanícených ran. Když vidím, jaká je nyní situace s výpadky léků, možná nám brzy nezbyde, než se k těmto praktikám zase vrátit 🙂

Nějakou, alespoň matnou představu o tom, co slovo antibiotikum znamená, má asi každý. Ve stručnosti se jedná o látky, které mají schopnost ničit bakterie nebo zabraňovat jejich množení. Dříve se pod označení antibiotikum zahrnovaly látky s antibiotickým efektem, které byly přírodního původu. Ty synteticky vyrobené se označovaly jako chemoterapeutika. V dnešní době se používá vžitý název antibiotikum pro všechny, ačkoli naprostá většina se dnes vyrábí synteticky. Všechna antibiotika jsou na lékařský předpis.

Kdy má a nemá užívání antibiotik své opodstatnění

Antibiotika jsou určená k léčbě infekcí způsobených bakteriemi. Nejčastěji se jedná o infekce dýchacích a močových cest. Na rozdíl od infekcí dýchacích cest, které jsou většinou virového původu, jsou močové infekce vždy způsobeny bakteriemi. Přesto se antibiotika k léčbě infekcí dýchacích cest předepisují častěji.

Antibiotika nemají schopnost zabraňovat přenosu a množení virů, a tudíž nemá smysl používat je k léčbě nachlazení, chřipky, Covidu-19, oparů a jiných infekcí způsobených viry. K léčbě závažnějších forem virových infekcí slouží antivirotika. Někdy se může stát, že infekce, která má primárně virového původce, vytvoří podmínky pro vznik následné bakteriální infekce. Tam už má nasazení antibiotik své opodstatnění.

Virová nebo bakteriální infekce- jak to poznám?

K rozlišení virové a bakteriální infekce se nejčastěji využívá CRP test. Je to test, který měří hodnotu C-reaktivního proteinu v krvi. C-reaktivní protein se tvoří v játrech v akutní fázi zánětu a v případě bakteriální infekce jsou tyto hodnoty vysoké. Tím nám tento test umožňuje rozlišit, zda se jedná o virovou nebo bakteriální infekci a zda má nebo nemá smysl nasadit antibiotika. Test se provádí z kapky krve. Provede vám ho váš lékař, nebo si můžete v lékárně zakoupit samotestovací sadu.

Úzkospektrá versus širokospektrá antibiotika

Předepsání antibiotik by měl v ideálním případě předcházet odběr vzorku na mikrobiologické vyšetření, které rozhodne o vhodnosti antibiotické léčby. Podle spektra účinku se antibiotika dělí na úzkospektrá, která cílí na omezený počet druhů bakterií, antibiotika se středním spektrem účinku a širokospektrá, která účinkují na velké množství bakteriálních druhů. Která myslíte, že jsou pro naše tělo lepší? 🙂

Možná uvažujete tak, že čím širší spektrum bakterií umí antibiotikum zasáhnout, tím lépe. Problém ale je v tom, že širokospektrá antibiotika působí i na bakterie, které jsou součástí naší přirozené mikroflóry. Narušení této rovnováhy může mít za následek nepříjemné trávící obtíže, jako je průjem, nadýmání a bolesti břicha. U žen často dochází k vaginálním mykózám. Vlivem vymýcení některých probiotických kmenů v tlustém střevě může dojít k nežádoucímu přerůstání určitých druhů bakterií, které následně způsobí další infekci.

Úzkospektrá antibiotika se k léčbě běžných infekcí dnes už nepoužívají. Mezi antibiotika se středním spektrem účinku se řadí například penicilin, ampicilin, cefalosporiny, makrolidová antibiotika (klaritromycin, azitromycin).

Z širokospektrých se nejčastěji předepisují amoxicilin, doxycyklin, kotrimoxazol, ciprofloxacin.

Antibiotická rezistence

Antibiotická rezistence znamená, že bakterie získá vůči antibiotiku odolnost. Jak se to stane? Třeba když nevyberete celé předepsané množství tablet antibiotika, protože se cítíte dobře a vyvozujete z toho, že infekce už je zažehnána. Bakterie ale ještě nejsou zcela vymýceny.

Ve chvíli, kdy léčbu předčasně přerušíte, se mohou začít bakterie znovu množit a svým „potomkům“ předají informaci o látce, která je před tím oslabila – tedy o antibiotiku. Nové dceřiné bakterie si pak mohou najít nebo vytvořit způsob, jak antibiotiku odolávat. Antibiotikum už na ně nepůsobí a bakterie se tak mohou vesele množit a šířit dál. To je problém jednak pro onoho pacienta, protože se infekce zcela nevyléčí a jednak pro kohokoli, kdo se od něj touto odolnou bakterií nakazí.

K tomu samému může dojít i pokud například nedodržujeme dávkovací interval, nebo neužíváme dostatečnou dávku. Umožňujeme tím bakteriím, aby se dále množily a produkovaly odolné kmeny.

Zbytečné nadužívání a špatné užívání antibiotik způsobilo to, že některá antibiotika, která představují rezervní „záchrannou“ léčbu pro závažné stavy, už ztratila proti některým druhům bakterií účinnost a léčba těchto často život ohrožujících infekcí je tak velmi obtížná.

Jak správně užívat antibiotika

Pokud na základě výsledku CRP testu, kultivace moči nebo jiného vyšetření lékař vyhodnotí, že se jedná o bakteriální infekci a předepíše k léčbě antibiotika, začněte s užíváním co nejdříve. Antibiotika určená pro mladší děti jsou vždy ve formě suspenze nebo sirupu.

Dávkovací interval může být po 6, 8, 12 nebo 24 hodinách, záleží na druhu antibiotika. Interval určuje lékař na základě diagnózy a charakteristik konkrétního léčiva. Se vším ohledně správného dávkování vám poradí lékárník při výdeji léku.

Interval mezi dávkami je třeba přesně dodržovat a pokud lékař neurčí jinak, vždy je nutné celé balení doužívat. Nedodržování přesného intervalu mezi dávkami nebo nevyužívání celého určeného množství ohrožuje účinnost celé léčby a může zvyšovat riziko antibiotické rezistence.

Suspenze, které jsou při výdeji lékárníkem naředěny, mají velmi krátkou dobu použitelnosti, většinou 7 až 14 dní. Ostatní suspenze, stejně jako sirupy, mají použitelnost delší. Všechny suspenze je třeba před použitím důkladně protřepat. Většinu antibiotik v tekuté formě je třeba uchovávat v chladu (2-8 °C) a temnu. Některá antibiotika, například ta s účinnou látkou klaritromycin, se uchovávají při pokojové teplotě do 30 °C. U antibiotik ve formě tablet platí stejná pravidla skladování jako u jiných léků – pokojová teplota, sucho a temno.

Pokud vám z nějakého důvodu antibiotikum doma zbyde – například pokud je z důvodu alergické reakce nutné léčbu přerušit a přejít na jiné antibiotikum, zbylé tablety, suspenze nebo sirupy odneste do lékárny k likvidaci. Nenechávejte si je „do foroty“ ani nevyhazujte do běžného odpadu. Všechny léky jsou nebezpečný odpad a při jejich likvidaci se s nimi musí tak i zacházet.

Nežádoucí účinky antibiotik

Zažívací obtíže

Nejběžnějším vedlejším účinkem většiny antibiotik jsou trávící obtíže. Jedná se často o nechutenství, nevolnost, pocity na zvracení, pálení žáhy, pocit těžkého žaludku, nadýmání a v neposlední řadě také průjem. Ten může být vyvolán buďto přímým působením na střevní peristaltiku nebo vlivem narušení přirozené střevní mikroflóry.

Narušení střevní mikroflóry je možné předejít užíváním probiotik. Ta by měla být vždy užívána s jídlem a v odstupu minimálně 3 hodin od dávky antibiotika. Pokud by bylo probiotikum užito současně s antibiotikem, došlo by k tomu, že antibiotikum, kromě bakterií způsobujících infekci zasáhne i bakterie z probiotik a tím by jejich užívání ztratilo smysl.

Některá antibiotika se doporučuje pro lepší snášenlivost užívat po jídle nebo zapít mlékem. Vždy se ale předem poraďte s lékárníkem, zda je to možné právě v případě vašeho antibiotika. U některých druhů antibiotik je nutné užívání na lačno a u některých může vápník obsažený v mléce snížit jejich vstřebávání a následný účinek.

Poškození periferního nervového systému a pohybového systému

Dalším nežádoucím účinkem jedné specifické skupiny antibiotik tzv. fluorochinolonů (účinné látky ciprofloxacin, levolofloxacin, moxifloxacin) jsou záněty a otoky kloubů, šlach a svalů. Jedná se o závažný nežádoucí účinek, který může pro pacienta představovat i trvalé následky, proto je výskyt těchto nežádoucích účinků často důvodem k předčasnému ukončení léčby. To by se mělo dít vždy na základě rozhodnutí lékaře.

Fluorochinolová antibiotika by se měla předepisovat omezeně, pouze k léčbě infekcí, u kterých nelze použít jiné antibiotikum. Je tedy možné, že se s tímto typem antibiotika ani nesetkáte. Fluorochinolony jsou kontraindikované u těhotných a kojících žen a u dětí do 18 let.

Poškození zubní skloviny

Antibiotika s účinnou látkou doxycyklin mají schopnost se ukládat v kostech a zubech a tím poškozovat zubní sklovinu. Proto by tento druh antibiotik neměly užívat těhotné a kojící ženy a děti do 8 let věku.

Často se hlavně u rodičů malých dětí vyskytuje domněnka, že obecně všechna antibiotika kazí zuby. Problém není ale samotné antibiotikum, ale forma, v jaké je podáváno – tedy sladké suspenze nebo sirupy. To samé platí u léků k tišení bolesti, horečky, kašle u dětí. Pokud můžete a je možnost, volte raději formu kapek nebo čípků. Pro děti není sice chuť kapek tak dobře akceptovatelná, ale snížíte tím příjem zbytečných cukrů a spolu s tím i riziko vzniku zubního kazu.

Zvýšená citlivost kůže ke slunečnímu záření

Nežádoucím účinkem některých léků je schopnost vyvolávat fotosenzitivní reakci. Jedná se o přecitlivělost kůže k UV záření po vnitřním nebo lokálním podání látky, která je takzvaně fotoaktivní. Mezi fotoaktivní látky patří i některá antibiotika (ciprofloxacin, doxycyklin, kotrimoxazol). Přecitlivělost kůže k UV záření se projevuje pálením, zarudnutím, někdy i puchýřky. Obvykle pak následuje olupování kůže a hyperpigmentace. Pokud tedy užíváte tato antibiotika v letním období, setrvávejte spíše ve stínu a to ještě minimálně den po dobrání.

Alergie na antibiotikum

Stejně jako jiné léky nebo potraviny, mohou i antibiotika způsobovat alergickou reakci. Nejčastěji se projevuje po podání beta-laktamových antibiotik, kam se řadí například penicilin. Naštěstí se reakce projevují ve většině případů mírně. Nejčastějšími projevy jsou vyrážka, zarudnutí, svědění a pocit horkosti. I tento stav je ale důvodem ke kontaktování lékaře a přerušení léčby.

Pokud se potvrdí, že šlo skutečně o alergickou reakci, lékař zvolí jiné antibiotikum. Lékům se stejnou účinnou látkou nebo těm, které mohou vykazovat tzv. zkříženou reakci, by se pacient měl v budoucnu vyhýbat a vždy na tuto skutečnost při poskytování zdravotní péče upozornit.

Závažnějším stavem je pak pocit dušnosti, hvízdavý dech, otok rtů a hrdla. Nejvyšším stupněm alergické reakce je anafylaktický šok, který se navíc k výše uvedeným příznakům může projevit celkovými otoky, které se nejprve projeví na očních víčkách, stažením průdušek až zástavě dýchání, otokem kořene jazyka, poruchami srdečního rytmu a v těžkých případech až ztrátou vědomí. Jedná se o život ohrožující stav, kdy je vždy potřeba rychle vyhledat lékařskou pomoc.

Antibiotika a kojení

Bohužel u některých lékařů stále přetrvává názor, že nutnost celkové antibiotické léčby u kojící ženy je důvodem k ukončení kojení. To je podle některých studií také jedním z důvodů, proč až 15% žen nezačne předepsaná antibiotika vůbec užívat. Přitom jsou k dispozici antibiotika, u kterých máme dostatek údajů o použití u kojících žen a můžeme o nich říci, že jsou bezpečná. Problémem je omezená informovanost ženy a chybějící ujištění ze strany lékaře a následně lékárníka, že je postup zvolený ohleduplně ke kojenci a bez závažných rizik.

O tom, zda antibiotikum je nebo není vhodné pro kojící ženy, rozhoduje to, v jakém množství lék prostupuje do mateřského mléka. Přestup léku do mateřského mléka je ovlivňován celou řadou faktorů. Kromě hladiny antibiotika v krvi matky záleží také na prokrvení mléčné žlázy, její anatomii a fyziologii, složení mléka a jeho množství, na rozdílu mezi pH plazmy a mléka a fyzikálně-chemických vlastnostech léku.

Většina léků ve formě očních či nosních kapek, inhalačních sprejů či mastí pro aplikaci na malou plochu, bude dosahovat v mateřské krvi jen zcela nevýznamné hladiny a tudíž můžeme v mateřském mléce očekávat menší než stopové množství těchto látek.

O něco rizikovější může být antibiotikum podané perorálně. Tam po vstřebání z trávícího traktu do krevního oběhu dochází k přestupu do mateřského mléka. Tuto schopnost mají zpravidla všechny léky. Některé prostupují do mateřského mléka více, jiné méně. Dnes známe několik druhů antibiotik, o kterých můžeme s jistotou říci, že se do mateřského mléka dostávají ve velmi malém, někdy až zanedbatelném množství.

Největší množství antibiotika se nachází v krvi matky zpravidla 1-3 hodiny po podání léku, výjimečně u některých antibiotik 4-6 hodin. Pak tato koncentrace v krvi postupně klesá a tím klesá i prostupnost do mateřského mléka. Jakmile se sníží množství účinné látky v plazmě matky, začne lék přestupovat z mateřského mléka zpět do krve.

Na základě těchto poznatků se doporučuje nastavit si dávkovací intervaly pokud možno tak, aby žena lék užila těsně po kojení, po kterém předpokládá nejdelší časovou prodlevu do následujícího kojení. To se samozřejmě lépe plánuje u starších dětí, které mají intervaly mezi kojením delší.

Pro všechny případy je dobré mít k dispozici nějakou zásobu odstříkaného mateřského mléka. Můžete ho uchovávat v mrazničce až 3 měsíce.

Bohužel konkrétně u antibiotik platí, že i při minimální koncentraci v mléce mohou u kojeného dítěte vyvolat alergickou reakci nebo změny střevní mikroflóry, což se může projevit průjmem. Miminko je proto nutné během léčby pečlivě sledovat a v případě výskytu průjmu nebo vyrážky se obrátit na dětského lékaře.

Ve většině případů je průjem nezávažný a brzy po ukončení antibiotické léčby maminky se právě díky mateřskému mléku střevní mikroflóra miminka rychle upraví a vrátí do normálu. To je možné ještě podpořit užíváním probiotik, buďto koupených v lékárně nebo ve formě kysaných mléčných výrobků.

Antibiotika v těhotenství

Bohužel každá 4. žena musí během těhotenství podstoupit antibiotickou léčbu. Nejčastěji se v těchto případech jedná o infekce močových cest. Neléčené infekce močových cest u těhotných žen prokazatelně zvyšují riziko předčasného porodu, proto pokud vám byla antibiotika předepsána, určitě s léčbou neotálejte.

Pouze u 10 % antibiotik máme dostatek údajů o bezpečnosti užívání během těhotenství. Na základě výše rizika pro vyvíjející se plod jsou antibiotika podle bezpečnosti zařazena do pěti kategorií označovaných písmeny A, B, C, D, X.

Kategorie A (nejbezpečnější) – Do této kategorie patří léky, u kterých se při kontrolovaných studiích na těhotných ženách neprokázala žádná rizika. Studie na těhotných ženách se ale z etických důvodů neprovádí, proto nemáme zatím žádné antibiotikum, které bychom mohli zařadit do této kategorie.

Kategorie B – Sem patří takové léky, které byly testovány na březích zvířatech a neprokázalo se u nich riziko. Testy na těhotných ženách nebyly provedeny. Léky z této kategorie jsou těhotným ženám nejčastěji předepisovány a zatím se neprokázal škodlivý účinek na plod. Patří sem například antibiotické léky ze skupiny penicilinů, cefalosporinů, klindamycin, azitromycin, metronidazol, nitrofurantoin a některé další.

Kategorie C– Do této kategorie spadají všechny léky, u kterých studie na zvířatech odhalily zvýšené riziko vrozených vývojových vad u mláďat. Neexistují však studie u lidí. Tyto látky se smí podávat těhotným ženám pouze ve výjimečných případech, kdy potenciální prospěch převažuje možná rizika hrozící plodu. Patří sem například antibiotické léky s účinnou látkou klaritromycin, ciprofloxacin, kotrimoxazol.

Kategorie D– U této skupiny léků existují údaje o rizicích na lidský plod. Smí se podávat těhotným ženám pouze v ohrožení života nebo v případě závažné choroby, u které bezpečnější léky neúčinkují. Patří sem aminoglykosidová antibiotika, která se používají zejména v nemocničních zařízeních a antibiotika ze skupiny tetracyklinů.

Kategorie X– U léků z této kategorie vždy převažuje riziko nad jakýmkoli možným prospěchem. Tyto léky se nesmí nikdy podávat ženám, které jsou nebo by mohly být těhotné. Patří sem například antimalarikum chinin.

I když má současná medicína k dispozici antibiotika, o kterých máme dostatek informací a můžeme je považovat za bezpečná pro těhotné ženy, měla by být jejich indikace vždy opodstatněná a podložená výsledky mikrobiologického vyšetření.

Mléko, alkohol a citrusové šťávy

Léky a potraviny obsahující ionty vápníku, hořčíku, železa a hliníku

To, že by se během léčby některými antibiotiky měly omezit mléčné výrobky, je už tak nějak v povědomí veřejnosti. Neplatí to ale pro všechna antibiotika. U některých je dokonce doporučováno v případě špatné snášenlivosti a bolesti žaludku zapíjet tabletu antibiotika mlékem (lék s účinnou látkou nitrofurantoin, který se používá při infekcích močových cest).

Nevadí však mléko jako takové, ale vápník, který je v něm obsažen. Ten totiž tvoří s některými antibiotiky ve střevě komplex, který se nemůže vstřebat do krevního oběhu a tím pádem antibiotikum ztrácí účinnost. Proto by vše, co obsahuje vápník, mělo být užíváno 2-3 hodiny v odstupu od podání antibiotika. Vadí i doplňky stravy obsahující hořčík a železo a léčivé přípravky obsahující hliník (některé léky na pálení žáhy). Jedná se například o antibiotika s účinnou látkou doxycyklin, ofloxacin, ciprofloxacin.

Alkohol

Léky a alkohol k sobě nepatří. Už jen z toho důvodu, že oba dva jmenované jsou značnou zátěží pro naše játra. Nicméně i odborníci se shodují, že u většiny antibiotik nevadí dát si jedno malé pivo nebo sklenku vína. Některé látky by se ale neměly s alkoholem kombinovat vůbec. Z antibiotik jsou to ty s účinnou látkou doxycyklin, metronidazol a kotrimoxazol. Při kombinaci alkoholu s některými antibiotiky (metronidazol, kotrimoxazol) může docházet k takzvané disulfiramové reakci, která se projevuje nevolností a zvracením.

Alkohol je také induktorem jaterních enzymů, to znamená, že zrychluje odbourávání některých léků včetně antibiotik a tím může snížit jejich účinek.

Pomelo a grep

Šťáva z těchto citrusů obsahuje látky, které dočasně zastavují některé mechanismy, které se podílejí na odbourávání léků v našem těle. To může výrazně zesílit účinek těchto léků a spolu s tím se zvyšují projevy jejich nežádoucích účinků. Proto by se grepy, pomela a šťávy z nich neměly konzumovat v průběhu léčby klaritromycinem, azitromycinem, rifampicinem a ciprofloxacinem.

Antibiotika a náš mikrobiom

Ač jsou antibiotika bezesporu jedním z největších objevů lidstva, díky kterým dnes můžeme léčit i infekce, na které v dřívějších dobách lidé běžně umírali, mají jednu velkou nevýhodu. Antibiotika nedokáží
rozpoznat „špatné“ bakterie, které vyvolávají onemocnění, od těch „dobrých“, které naopak potřebujeme, a které tvoří naši přirozenou mikroflóru. Působí na všechny bakterie, které jsou vůči onomu antibiotiku vnímavé, tedy i na naše „přátelské“ bakterie.

Proto je vhodné během antibiotické léčby podávat v dostatečném odstupu od léku i probiotika, která nám zajistí průběžné obnovování narušené slizniční mikroflóry.

Na závěr

Bohužel z praxe vím, že je ještě mnoho rodičů, kteří předepsání antibiotik pro své děti vyžadují, ač k tomu není dle výsledků vyšetření důvod. Vede je k tomu zřejmě mylná představa, že díky antibiotikům dojde k rychlejšímu uzdravení dítěte a dřívějšímu návratu dítěte do školy či školky. Přitom to hlavní, co je potřeba pro správné zotavení, je blízkost a péče rodiče, zajištění základních fyzických potřeb a zázemí stabilní a fungující rodiny. Dnes už existuje řada přesvědčivých důkazů o tom, že u většiny infekcí horních cest dýchacích „preventivní“ užívání antibiotik nezlepšuje výsledek léčby, neurychluje uzdravení a nezabraňuje komplikacím.